Dam-Torsad

Imperiální město Amarrské říše - mě poznamenal. Poznamenal mně, ačkoli jsem se vědomě snažil bojovat s jeho zkažeností. Je postaven na vzpomínkách - vskutku nočních můrách - a nelze zabránit, aby nakonec nezprznily mysl. Celých padesát let jsem se zoufale snažil zbavit se těchto děsivých vzpomínek, vzpomínek na lidskou společnost přetavenou v zahořklost a nevrlost. Možná jsem unikl opresivním stěnám města, ale živé vzpomínky vždy zůstanou. Vzpomínka na město spíše jako monument než vzkvétající metropoli; na lidi prosycené jeho lenivou povahou, jejich mysli zatížené tradicemi a zvyky tak silnými, tak dominantními, jako kdyby skrze ně žili jejich životy předkové z předchozích tisíciletí.

Nemohl jsem si nevšimnout - téměř okamžitě - nespravedlnosti zažrané do společnosti. Držitelé šlapou po plebejcích, kteří obratem šlapou po otrocích. Talent nic neznamená; lidé jsou souzeni čistě dle společenské pozice. Jedinými uznávanými ctnostmi jsou zákeřnost a podlézavost. Zvrácení staří Držitelé hluboce nepřející vůči mladým zbohatlíkům a vyžívají se v nechutném potěšení při jejich shazování. A přec lid k Držitelům vzhlíží s úctou, toužíce po jejich pozici a moci, ale je poután tradicemi mnohem pevnějšími než železná pouta.

Pokrok je pro Amarrce cizí pojem. Je téměř pravděpodobné, že tato obří říše byla postavena čirou náhodou a štěstím. Ale jakmile pochopíte jejich složitý systém, začnete mít pocit, že jsou jako obří bestie, která se bezohledně potácí vpřed, ničíce vše v cestě. Jejich vývoj nejde skoky, ale spíše jde skrze úmyslné a členěné plánování, které se táhne i několik desetiletí neřkuli staletí. Lapení do této pečlivě spletené pavoučí sítě Držitele může lapit víc než vás - může to lapit vaše děti a děti jejich dětí. Dostat se z toho není problém. Dostat se z toho naživu, to je těžké.

Mé roky v Dam-Torsadu mě přinutily nenávidět a pohrdat Amarrci. Jejich společnost je mnoha ohledy tak radikálně odlišná od Gallentské. Ale také jsem se naučil Amarrce nikdy nepodceňovat. Určitým způsobem jsou bezohledně efektivní, takže si nemohu pomoci a klaním se nad jejich všemi úspěchy za celé ty věky.

Výňatek z autobiografie Yanoua Lautere,
Prvního Gallentského velvyslance u Amarrců